Země zaslíbená v novozákonní době

Dějiny Izraele a dobývání zaslíbené země můžeme číst jako krvavý popis historie vyvoleného národa a nebo se na ně můžeme podívat jako na zachycení principů, které jsou pro nás platné i v dnešní době. Můžeme hledat paralely mezi tím, jak bojovali Izraelci a jak bojujeme svoje bitvy my dnes. Podíváme se především do knihy Jozue a zkusíme si odvodit několik principů, které by nám mohly být užitečné. Celkem jich bude 10, ale nebojte, většina je vám, kteří už nějakou dobu jdete s Pánem Ježíšem, důvěrně známá.

1. PRINCIP

Starozákonní doba

Vyvolený lid dostal již v době Abrahama Hospodinovo zaslíbení, že území obývané pohanskými národy Kenaanci, Chetejci, CHivejci, Perizejci, Emorejci a dalšími bude jeho. Byla to země úrodná, bohatá, s dobrými podmínkami pro život, plná výborného ovoce. Vyvolenému národu se v ní mělo dařit pod Hospodinovou vládou tak dobře, že by to bylo svědectvím pro všechny ostatní.

Novozákonní doba

Pro nás dnes platí, že i pro nás má Bůh připravenou zaslíbenou zemi, kterou máme obsadit a žít v ní pod Boží vládou a být lákavým svědectvím pro své okolí. A nemusíme čekat na to, až zemřeme a budeme s ním. Naši zaslíbenou zem můžeme obsazovat už dnes. I naše zaslíbená země je plná výborného ovoce, ale jiného typu – ovoce Ducha (V Ga 5, 22 a 23 máme zapsáno, že 

„Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“)

Jinými slovy – pro nás je zaslíbenou zemí být jako Ježíš. Pro Boží děti je připravena úplná svoboda milovat, radovat se za všech okolností, v důvěře překonávat všechny překážky, žít beze strachu v bezpečí Boží vůle a svůj život prožívat jako hluboce smysluplný. Prostě žít tak, jak žil Ježíš. Ale toto území, které dobýváme, je osídleno našimi nepřáteli – každý si může doplnit podle své osobní situace – sobectvím, leností, pýchou, strachem, sebestředností, lakotou, bezcitností, hněvem, závistí, nestřídmostí, smilstvem – touhami naší staré přirozenosti.
Pronárody, které byly určeny k vyhubení, byly tak zlé, že Bůh nad nimi vyřkl ortel smrti, stejně tak je naše stará přirozenost odsouzena k tomu, aby zemřela.

Takže 1. princip je: Obsazujeme zaslíbenou zem a tou je pro nás být jako Ježíš.

2.PRINCIP

Starozákonní doba

Po vysvobození z Egypta přichází Izraelci poprvé k hranicím země, která jim byla zaslíbena. Mojžíš jim říká:

„Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě. Vytáhni a obsaď ji, jak ti poručil Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs.“ (5.Moj 1, 21)

Boží lid nepřišel k zaslíbené zemi jako uchvatitel, ale jako dědic. Hospodin tuto zemi zaslíbil už Abrahamovi.

Novozákonní doba

Stejně tak my se svým obrácením stáváme spoludědici Kristovi.

Ga 3,29 – Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

V našem případě se už nejedná o hmatatelné území, ale o zaslíbení, že „nebudeme už žít my, ale bude v nás žít Ježíš (Galatským 2, 20).

My jsme dědicové v Kristu, když nás Bůh vede, abychom vybojovali další oblast v našich životech, tak se jen domáháme dědictví, které máme díky Ježíši zaslíbené jako Boží děti. Vše je pro nás už připravené.

Druhý princip tedy zní – Jako Božím dětem je nám připraveno vítězství nad vším, co by nás zotročovalo a ovládalo.

3.PRINCIP

Starozákonní doba

Ve 4. Mojžíšově čteme, jak Izraelci stojí na prahu zaslíbené země, bojí se a nechají se vyděsit zprávami o těch, kdo ji obývají. Zvědové, když se vrátí s průzkumné výpravy, tak mluví o opevněných velkých městech a bojovnících obrovité postavy. Káleb, jeden ze zvědů, na strach lidí reaguje výzvou: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“ Ostatní zvědové ale tvrdí: „Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my.“
To, že jsou protivníci silnější než oni, je pravda. Ale není to celá pravda. V Boží síle by zvítězili. Důsledkem toho, že Izraelci nevešli do zaslíbené země, odmítli bojovat a převzít to, co pro ně měl Bůh připravené, byla jejich smrt na poušti.

Novozákonní doba

I my, když se podíváme na to, kým skutečně jsme, tak vidíme pevnosti a obrovité nepřátele. Jde z nich strach. Žádnou část naší staré přirozenosti nejsme schopni porazit sami. Každý jednotlivý nepřítel je větší než naše síla, naše vůle, odhodlání. Každý, kdo někdy zkusil porazit třeba pevnost lenosti nebo sobectví vlastními silami, ví,že může dosáhnout jen částečného úspěchu. I my můžeme stejně jako Izraelci vítězit jen mocí Ducha svatého.

Římanům 8,13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. 

Výsledkem toho, že nedobýváme a neporážíme svoji hříšnou přirozenost, je duchovní smrt a ztráta dědictví v Božím království. 

Třetí princip – naše stará přirozenost je mocnější než naše vůle a síla, ale Duch svatý je silnější než ona.

4.PRINCIP

Starozákonní doba

Izraelci po 40 letech dostávají novou šanci. Generace těch, kteří se vzepřeli Boží vůli, vymřela. Jejich potomci znovu stojí na prahu zaslíbené země. Protivníci jsou stále stejně silní. Hlavní postavou, která nás dnes bude inspirovat, je Jozue. Co mu Bůh říká, když je na prahu zaslíbené země:

Jozue 1, 7-8 Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník.
Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo, tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.

Jméno Jozue má stejný základ jako jméno Ježíš, a tak, jako Ježíš přivádí svůj lid ze smrti do života, tak Jozeu uvedl svěřený lid z otroctví do zaslíbené země. 

Novozákonní doba

Na prahu zaslíbené země dostává Jozue pokyny, jak se má chovat a co má dělat, aby jeho další život byl úspěšný. Stejné pokyny naplňoval svým životem i Ježíš, když byl na této zemi. Tato slova potřebujeme mít na paměti i my na své cestě životem. Stejně jako Jozue a Ježíš potřebujeme i my být rozhodní a udatní, naplňovat Boží vůli, rozjímat o Božím slově, protože je tak budeme jednat prozíravě a bude nás provázet na naší cestě zdar.

Čtvrtý princip tedy zní – Bůh nám dopřeje na naší cestě zdar, ale má to své podmínky. Musíme mu být stále nablízku.

5.PRINCIP

Starozákonní doba

Tažení Izraelců do zaslíbené země začíná zázračným přejitím Jordánu suchou nohou, vstup do zaslíbené země je zahájen.

Jozue 4, 5-7
Každý si vyzvedne na rameno jeden kámen, podle počtu kmenů Izraelců. 6 To bude mezi vámi na znamení. Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat: ‚Čím jsou pro vás tyto kameny?‘,7 odpovíte jim: ‚Vody Jordánu se rozestoupily před schránou Hospodinovy smlouvy; když procházela Jordánem, vody Jordánu se rozestoupily.‘ Tyto kameny budou Izraelcům pamětným znamením navěky.“

Novozákonní doba

Izraelci měli připomínat sobě i svým dětem vítězství, která s Boží pomocí vybojovali, zázraky, které pro ně Bůh udělal. Bůh zná naši krátkou paměť i to, jak snadno propadáme malomyslnosti. I my bychom neměli zapomínat na to, co dobrého už pro nás Bůh vykonal a jak nás proměnil. Svědectví našeho života je při zpětném pohledu to, co nám dokazuje, že jsme na správné cestě a že jsme Boží děti. Ukazuje nám taky, jak velký kus naší přirozenosti je už proměněný do Ježíšovy podoby. Může povzbudit nás, naše potomky i ostatní kolem nás.

Pátý princip nám ukazuje důležitost svědectví o Božích činech pro ostatní, ale především pro nás samotné.

6.PRINCIP

Starozákonní doba

Další krok, ke kterému byl Jozue Hospodinem vyzván, je obřezání všech mužů. Všichni muži, kteří vyšli z Egypta, byli už mrtví a na poušti nikoho neobřezávali. My víme, že obřízka ve SZ znamenala vstup do Boží smlouvy a účast na Božím požehnaní. Následně slavili hod Beránka jako připomínku Boží záchrany z Egypta.

Novozákonní doba

Pro nás dnes už fyzická obřízka není nutná, ale o to větší důležitost má pro náš duchovní vývoj obřízka srdce, kterou působí Duch svatý a uschopňuje nás tak k čistému životu oddělenému od hříchu. Obřezávat své srdce od pýchy pro nás není jednorázovou událostí, ale průběžným dějem. Stále znovu se potřebujeme v pokání přibližovat k Bohu a připomínat si, kým jsme. Pokaždé, když činíme pokání, slavíme současně i hod Beránka, protože si tím připomínáme, že Ježíš zemřel za naše hříchy a že v něm jsme přijali nový život, kde on je Pánem. Po obřezání srdce a slavení hodu Beránka jsme pak schopni bojovat o zaslíbenou zem.

Šestý princip nám ukazuje, jak důležité je zachovávat si po celý život čisté a pokorné srdce.

7.PRINCIP

Starozákonní doba

A máme tu první úkol – dobýt Jericho. V tehdejší době bylo Jericho považováno za klíčové, jeho dobytí otevíralo cestu Izraelcům k dalším městům a národům. Jericho mělo vysoké kamenné hradby a před Izraelci se uzavřelo, čteme, že nikdo nevycházel ven. V takové situaci řekl Bůh Jozuovi:

„Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry. Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. Sedm kněží ponese před schránou sedm polnic z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města, každý tam, kde právě bude.“

Izraelci byli povzbuzeni nedávným zázrakem u Jordánu, tak poslechli i takovou zvláštní výzvu od Hospodina. Obyvatelé Jericha už také slyšeli o zázracích, které Bůh pro Izraelce dělal na cestě z Egypta, sami viděli, jak zastavil vodu v Jordánu, aby mohli přejít suchou nohou. Muselo to vyvolávat mnoho otázek, když viděli Izraelce, jak obchází jejich hradby po 7 dní, troubí přitom na polnice. Nejspíš celou dobu napjatě očekávali, co se stane, kdy začne útok. Možná na svoje hradby hodně spoléhali, byly přecejen zárukou bezpečí a ochrany. A najednou se hradby zhroutí 7. den jak domeček z karet.

Novozákonní doba

Tak, jako Jericho otevíralo cestu Izraelcům při dobývání zaslíbené země, tak i každý z nás má nějakou klíčovou oblast svého života, se kterou Bůh chce jednat a kde nám chce dopřát vítězství a otevřít cestu dál. Často to bývá něco, co bychom přímým útokem nikdy neporazili – nějaká zničující závislost, zakořeněný hřích, neuzdravený vztah k někomu v okolí nebo k sobě samému, bolestivé zranění srdce – prostě něco velkého, v čem nám Bůh chce dopřát svobodu, abychom mohli pokračovat dál za ním. Bůh po nás žádá v takovém boji stejnou věrnost, poslušnost a vytrvalost v naplnění jeho pokynů jako u Izraelců, i když tomu nemusíme hned rozumět a není nám na první pohled ani zřejmé, jak tato cesta může vést k cíli. Bůh zkouší spíš naši věrnost, poslušnost a vytrvalost. Stejně jako padlo Jericho, mohou
padnout i někteří naši nepřátelé podivuhodným způsobem.
Typickým příkladem může být půst a modlitby za nějakou oblast – nejraději bychom zaveleli k útoku a bojovali přímo. Místo toho Bůh řekne, nech to na mě, ty se modli a posti a čekej, já sám budu jednat a strhnu hradby.

Sedmý princip nám ukazuje, že některé bitvy vybojuje za nás Bůh sám.

8. princip

Starozákonní doba

Povzbuzeni úspěchem v Jerichu jdou dobývat město Aj. Zvědové přinesou povzbudivé zprávy a nabádají Jozua, že stačí vyslat jen 2 nebo 3 tisíce mužů, protože ajských bojovníků je málo a není nutné bojem zatěžovat celý lid. Je z toho cítit velká jistota, skoro až pýcha, že teď vše půjde jako po másle.
Tak jasná situace a přesto končí tím, že 3 tisíce izraelských bojovníků musí před protivníky utéct a někteří jsou pobiti. V 7. Kapitole čteme: 

Lid ztratil odvahu, rozplynula se jako voda. Tu roztrhl Jozue své roucho, padl před Hospodinovou schránou tváří k zemi, ležel tak až do večera spolu s izraelskými staršími a házeli si prach na hlavu.
7 Jozue lkal: „Ach, Panovníku Hospodine, proč jsi vlastně převedl tento lid přes Jordán? Chceš nás vydat do rukou Emorejců, aby nás zahubili? Kéž bychom byli raději zůstali na druhé straně Jordánu!
8 Dovol prosím, Panovníku, co mám říci, když se Izrael dal na útěk před svými nepřáteli?
9 Až to uslyší Kenaanci a ostatní obyvatelé země, obklíčí nás a vyhladí naše jméno ze země. Co pak učiníš pro své veliké jméno?“
10 Hospodin řekl Jozuovi: „Vstaň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář?
11 Izrael zhřešil. Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. Vzali z věcí propadlých klatbě, kradli, zatajili to a uložili mezi své věci.
12 Proto nemohou Izraelci před svými nepřáteli obstát a obracejí se před svými nepřáteli na útěk, protože sami propadli klatbě. Nebudu už s vámi, jestliže ze svého středu nevymýtíte to, co propadlo klatbě.
13 Vzhůru, posvěť lid a vyzvi jej: ‚Posvěťte se na zítřek! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Uprostřed tebe je něco, co propadlo klatbě, Izraeli! Nemůžeš obstát před svými nepřáteli, dokud to, co propadlo klatbě, neodstraníte ze svého středu.

Dále se dozvídáme, že muž jménem Akán si během dobývání Jericha vzal věci, které se mu líbily, a bylo mu líto je zničit. Ty věci sloužili k modloslužebným účelům, a proto zničeny být měly. Tímto skutkem se Izraelský národ dostal
mimo Boží požehnání a ztratil své postavení v boji s okolními národy. Bůh Jozuovi ukazuje jeden ze základních principů – dokud vědomý hřích v pokání nevyznají a nenapraví, neobnoví se společenství mezi Bohem a nimi.

Akánu a jeho příbuzné, kteří se na tomto zlém činu podíleli, Izraelci ukamenovali. Následně Bůh potvrzuje Jozuovi, že je obnoven vztah mezi Ním a Izraelem a že město Aj vydává do jejich rukou.

Novozákonní doba

I nám se může snadno stát, že se proměna našich srdcí a životů dobře daří, vidíme, jak rosteme a naplňuje to, k čemu jsme předurčeni. Život křesťana má směřovat k naplnění zaslíbení zapsanému ve 2K 3:18

Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.

Nevyznaný vědomý hřích je něco tak zásadního, že tento proces naší proměny úplně zastavuje a my se dostáváme mimo dosah Boží přízně, pomoci, milosti. Ztrácíme blízkost Ducha svatého a s ní i vše potřebné k jakémukoli boji. Tento stav, kdy se propadáme a ztrácíme i ty oblasti, které jsme už vybojované měli, trvá tak dlouho, dokud se v pokání k Bohu zase nepřiblížíme. 

Osmý princip nás varuje před vědomým nevyznaným hříchem, kvůli němu prohráváme.

9.PRINCIP

Starozákonní doba

V následujících kapitolách knihy Jozue čteme o tom, jak Izrael dobýval další a další území v moci, kterou mu dával Hospodin. Okolním králům nepomohlo ani to, když se spojovali do různých koalicí. Drtivou většinu z původních obyvatel Izraelci vyhladili. Ti, kteří zůstali na živu, byli podrobeni a vykonávali pro Izrael nucené práce. Hospodin vyzýval Izrael k životu oddělenému od modloslužby okolních národů.

Novozákonní doba

Pro naše dnešní životy si můžeme z tohoto úseku dějin dobývání zaslíbené země vzít tato ponaučení: Izraelci šli dobývat města v takovém pořadí, jak jim řekl Bůh. Nevytvářeli si vlastní plány a představy, jak budou postupovat. I pro nás platí, že máme bojovat ty bitvy, do kterých nás vede Duch svatý. Tak se může stát, že některé oblasti našeho života zůstávají nějakou dobu nepovšimnuty a Bůh na ně ukáže, až dozraje ten pravý čas. Všimněme si, že Bůh dává Izraelcům pokyn, aby všechny obyvatele vyhladili jako prokleté. Pokud se zamyslíme nad symbolickým významem tohoto pokynu, tak můžeme vidět, že i pro nás může být někdy životně důležité nikdy se nevracet k tomu, co nás zotročovalo a co nás ničilo. Např. Hanka trpí závislostí na sledování televize. Mnoho lidí s televizí nemá problém, vybere si sem tam nějaký pořad, který je zajímá, a na ten se podívá. Jenže Hanka si postupně všímá, jak se její denní
program přizpůsobuje tomu, kdy co hrají v televizi, jak začíná přemýšlet o postavách ze svých oblíbených seriálů, jako by byly skutečné. Televize se pro ni stává neodolatelnou. Když ji Duch svatý z tohoto nezdravého postoje usvědčí
a ona v pokání vyzná svůj hřích, tak často přijde úplné vysvobození z tohoto otroctví a pro Hanku to znamená úplnou svobodu. Bůh zboří tuto pevnost v jejím životě a naplní se pro ni slovo z Jana 8:36:

„Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.“

Najednou chodí kolem dříve neodolatelného přístroje a všimne si ho jen, když z něj jde otírat prach. Hanka má radost z nově nabyté svobody a je odhodlaná už nikdy sledování televize nepropadnout. Pokud ale televizi nevyhodí, nezbaví se DVD s oblíbenými světskými filmy, dál je členkou klubu filmových fanoušků a nechá si posílat newsletter o nových filmech, tak je jen otázkou času, kdy tahle pevnost povstane znovu. V 2. Petrově 2, od 19 můžeme číst:

„Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli oskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi.“

Izraelci se o dobyté území starali a bránili je. Losem rozdělili města jednotlivým rodům a obsadili je. Pokud i my vybojujeme nějakou oblast naší staré přirozenosti a získáme v ní Ježíšovo vítězství, nemůžeme ji nechat jen tak ladem, ale musíme se o ni starat a chránit ji.
Podívejme se teď více na zotročené původní obyvatele. V našem životě mohou představovat to, co je pro nás potenciálním rizikem. Měli bychom si být vědomi jejich nebezpečí a nedopřát jim příliš velkého rozmachu. Jedná se o věci, které vyhubit jen tak nemůžeme – třeba oblast jídla, kontaktů se světem, internetu, práce, naše hobby a zábava, peníze a majetek apod. Dokud jsou v poddanosti Bohu, tak nám mohou být prospěšné, ale mohou být i kamenem úrazu, pokud nám začnou vládnout. Stejně jako nevyhubené pronárody byly mnohokrát
kamenem úrazu pro Izraelce. Bůh v knize Soudců mluví o tom, že jsou ponecháni i kvůli tomu, aby se Izraelci učili bojovat.

Devátý princip ukazuje, že Bůh dává úplnou svobodu, ale můžeme se nechat zotročit dobrovolně znovu.

10.PRINCIP

Starozákonní doba

V poslední kapitole svolává Jozue shromáždění Izraelců a znovu jim připomíná celou historii od vyvedení z Egypta až po dobytí území zaslíbené země. Vyzývá lid, aby se sami rozhodli, jestli chtějí sloužit takovému Bohu nebo se od něj
odvrátí. Od 10. Verše Jozue říká:

„ Jediný z vás bude schopen pronásledovat tisíc mužů, protože Hospodin, váš Bůh, bojuje za vás, jak vám přislíbil.‘
11 Sami u sebe dbejte úzkostlivě o to, abyste milovali Hospodina, svého Boha.
12 Jestliže však přece odpadnete a přimknete se ke zbytku těch pronárodů, které ještě zbyly mezi vámi, a jestliže se s nimi spřízníte sňatkem a budete se mísit s nimi a oni s vámi, 
13 tedy jistotně vězte, že Hospodin, váš Bůh, už před vámi ty pronárody nevyžene. Stanou se vám osidlem a léčkou, karabáčem na vašich bocích a trny v očích, dokud nevymizíte z této dobré země, kterou vám dal Hospodin, váš Bůh.

Po těchto slovech Izrael obnovuje a znovu potvrzuje svoji smlouvu s Hospodinem.

Novozákonní doba

I pro nás je následování Ježíše a poddávání dalších a dalších oblastí našeho života pod vládu Ducha svatého otázkou dlouhé cesty, kdy se stále znovu rozhodujeme a obnovujeme svoji věrnost a poslušnost Jeho vůli.

Desátý princip nám ukazuje, že smlouvu s Bohem, do které jsme vstoupili křtem, opakovaně potvrzujeme nebo zrazujeme jednotlivými rozhodnutími.