Spasení vírou nebo skutky?

V praxi se běžně setkáváme s tím, že jsou biblické texty využívány při obhajování různých názorů či postojů. Na tom by nebylo nic špatného, ale tím že věříme, že Bible jen jako celek je neomylným Božím slovem, je veškerému textu v ní třeba rozumět v kontextu ostatního. Jak u nás v centru říkáme, Bible má být vykládána Biblí. Ukažme si to na příkladu známého verše z Listu Efezským:

Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. (List Efezským 2:8-9)

Pokud použijeme tento text, snadno z něho můžeme pochopit, že Duch svatý skrze apoštola Pavla říká, že člověk nezíská spasení (záchrana) na základě skutků, ale skrze víru. Tedy, že skutky nejsou v otázce spasení vůbec důležité.

Zkusme ale číst tuto epištolu dále:

Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.

Jsme stvořeni ke skutkům, které Bůh pro nás připravil? Jak tomu rozumět? Když do oněch skutků nevstoupíme, tak přijdeme o spasení?

Zkusme připojit text z Listu Jakubova, abychom pasáži lépe rozuměli a získali onen zmíněný kontext:

Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit? Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte se,“ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné? Tak i víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
Někdo však řekne: „Ty máš víru a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. Ty věříš, že Bůh je jeden. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná. Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. I naplnilo se Písmo, které praví: „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost“ a byl nazván Božím přítelem. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry. A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou? Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (List Jakubův 2:14-26)
Nyní si to po tomto kontextovém doplnění shrňme: Víra bez skutků je mrtvá (resp. neúčinná) a člověk je ospravedlňován nejen z víry, ale také ze skutků! Příčinná souvislost je tedy dána tak, že jako Boží dar přijmeme víru, která má vypůsobit skutky, které Bůh pro nás připravil. Dobrými skutky bez víry spasení nezískáme!
 
A výzva pro křesťany na závěr: Doptávejme se Boha na skutky, které pro nás připravil, a poslušně do nich vstupujme! Co lepšího bychom mohli dělat, než naplňovat Boží vůli v našich životech?,
Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. (1. list Janův 3:18 podle ekumenického překladu)
A když už mluvíme o kontextu, nezapomínejme na poměrně zásadní ustanovení z 2. listu Korintským:
Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. (2. List Korintským 5:10)
Vít Pechanec
autor není teolog, ale věří, že je teofil 🙂

Pokud není uvedeno jinak, tak citace je z Českého studijního překladu.