Přikázání lásky

Téma se na setkání společenství probírali již v listopadu loňského roku a konečně jsem se dostal k tomu, abych jej „zvěčnil“ i na našem webu. 

Jistě každý zná a nebo aspoň slyšel o Desateru přikázání. V Bibli, konkrétně ve Starém zákonu, jsou zapsána v knize Exodus 20:2-17 (a v obměně v knize Deutoronomium 5:6-21):

  1. Já Hospodin jsem tvůj Bůh, jsem Hospodin, tvůj Bůh který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.
  2. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
  3. Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
  4. Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.
  5. Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
  6. Nebudeš vraždit!
  7. Nebudeš cizoložit!
  8. Nebudeš krást!
  9. Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!
  10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Mezi křesťany slýchám názor, že již nežijeme pod Zákonem, ale pod milostí (citují zde z 6. kapitoly Římanům od 14. verše), a tedy Desatero již tedy není platné. Pasáž z Římanům je nicméně číst i dále:

15 Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
16 Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti?

List Římanům 6:15-16

Jiná argumentace je založená na citaci z Evangelia podle Jana, podle kterého toto „nové přikázání“ nahrazuje to staré, tedy Desatero:

Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.
Evangelium podle Jana 13:34-35

Pojďme se podívat na další pasáže z Nového zákona, kde se o přikázáních hovoří:

Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu a jeden z nich, ho chtěl zkoušet a zeptal se: “Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší? On mu řekl: ““Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního jako sebe samého.“ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.
Evangelium podle Matouše 22:34-40
(+ obdoba Marek 12:28-31)

Mimochodem zde Pán Ježíš cituje ze Zákona starého:

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci.
Deuteronomium 6:4-6

O „přikázání lásky“ pak čteme i např. zde:

Jako Otec miluje mne, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.
To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele.
Evangelium podle Jana 15:9-13

 

Vždyť přikázání „nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,“ a jeli ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.
Římanům 13:9-10

Jaký jsme si udělali z toho závěr? Dobře víme, že Ježíš „nepřišel Zákon nebo proroky zrušit, nýbrž naplnit“ (Evangelium podle Matouše 5:17) a tak ani Desatero nebylo zrušeno, ale naplněno (včetně čtvrtého přikázání, kterému se někdy pověnujeme v samostatném příspěvku).

Dvě přikázání lásky vyjádříme v praxi svou poslušností desatera
a praktická poslušnost desatera není možná bez dvou přikázání lásky!

A osobně se domnívám, že přikázání dokonce posouvá, když nám praví:

Milujte své nepřátele, [žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí,] a modlete se za ty, kteří vás [urážejí a] pronásledují … 

Evangelium podle Matouše (5:44)

Vít Pechanec
autor není teolog, ale věří, že je teofil